Cesta na východ I.
Zapomenutá města Ukrajiny
Když se v našich končinách řekne Ukrajina, většina si představí Zakarpatsko nebo Černobyl. Východní Ukrajina je přitom ekonomickým a průmyslovým jádrem země a nachází se zde hned osm měst s více jak 200 000 obyvateli. Historických památek zde ale moc nenajdete. Scenériím dominují komíny, vysoké pece, kouř a paneláky. Koncentrace nerostného bohatství však nekoresponduje s životní úrovní obyvatel. Bývalá industriální tepna Sovětského svazu vás překvapí svou chudobou a odlišností od čehokoli v Evropě.
Nejvíc zarážející pro mě byly ohromné proporce všech měst. Dnipro, Záporoží, Charkov, Mariupol a Kryvyi Rih. Navzdory současné lidnatosti byla všechna tahle města dimenzována pro mnohem větší počet lidí. V rámci Stalinovy politiky se sem stěhovali lidé z celého Sovětského svazu, aby roztočili soukolí industrializace a modernizace impéria. Když se ale utopie rozplynula, města se začala v devadesátých letech masivně vylidňovat. Vše teď působí dojmem jakéhosi úpadku.
Sovětské dědictví
Ulice lemují širokánské bulváry, obrovité budovy a hotely, které zejí prázdnotou. Unikátní modernistické budovy zde chátrají spolu s těmi raně stalinistickými. Infrastruktura se zdá být rozvinutá: v mnoha městech najdete metro a rozlehlou síť tramvají. Turista to ale stejně nebude mít snadné, všechno to vede nějak divně, vždy mimo centrum. Proč? Hlavním úkolem linek bylo totiž odvézt lidi do fabriky a pak zpátky domů. Vše potřebné měli najít na svém sídlišti.
Pak jsou města, kde se o žádném centru mluvit ani nedá. Kryvyi Rih je bizarně roztažen do všech směrů. Urbanizace probíhala podle toho, kde se našel nový zdroj železné rudy. Záporoží a Dnipro se zase vinou podél obrovské řeky Dněpr, kterou v mých očích dokázala v Evropě zastínit jenom Volha. V Záporoží se tuto řeku podařilo přehradit megalomanskou konstruktivistickou přehradou, která byla svého času třetí největší na světe. Řeka je na mnoha místech tak široká, že za horší viditelnosti neuvidíte na její protější břeh. Vzdušné promenády, které ji lemují, pomáhají uniknout z betonového sevření města.
Cestovatelské nástrahy
Cestoval jsem starými sovětkými vlaky, které si to šnečím tempem šinou touhle stepní krajinou. Byla zima a stupně lezly hluboce pod nulu. Vždy mě ale zachránilo všudepřítomné kafe. Nebylo snad kilometru, kde bych nenarazil na stánek s italským pressovačem. Řekl bych, že Ukrajina je kavárenskou velmocí.
Menším problémem se stalo ubytování. To byl na bookingu samý „Cozy Hostel“, „American Dream“, „Hostel Paradise“ a ještě s vynikajícím skóre. Často to ale nakonec byl obyčejný byt v několikapatrovém paneláku. K tomu všemu špatně zaznačený v mapě a s paní vysvětlující vše jedině v ukrajinštině. Ukrajina prostě není pro každého.
Přejít na druhou část
Přejít na třetí část
