Cesta na východ II.
Z Oděsy do státu, který neexistuje
Věděli jste, že na periferii Evropy existuje stát, který se hrdě hlásí k odkazu Sovětského svazu a ve státním znaku se mu blyští srp a kladivo? Řeč je o Podněstří, úzkém pruhu země mezi Moldávií a Ukrajinou. Zamířil jsem sem z ukrajinské Oděsy a po cestě jsem se zastavil i v metropoli Moldávie.
Ukrajinské pláže a moldavský beton
Oděsa je přístavní město založené ještě carevnou Kateřinou Velikou. Je velice odlišná od čehokoli na Ukrajině. A není to jenom hezkými plážemi a množstvím kultur, které se zde mísí. V Oděse nenajdete tolik sovětské monumentality jako v jiných městech. Naopak centrální části dominují nízké baráčky z 19 století. Nejlepší časy už sice mají za sebou, ale pořád se na nich dá obdivovat plno nenápadných detailů. Kromě toho skrývají fascinující vnitrobloky, které tvoří drobné světy samy o sobě.
V moldavském Kišiněvě naopak příliš dávné historie nenajdete. Co nestihlo zničit v roce 1940 silné zemětřesení, to stihly dokonat nacistické bomby. Město bylo pak přestavěno v sovětským stylu a dnes dominuje v kdejakých žebříčcích nejošklivějších měst Evropy. Mně však těžké brutalistní tvary zkombinované s barevnými mozaikami a množstvím zeleně učarovaly.
Stát – nestát Podněstří
Do podněsterkého Tiraspolu jsem se bez jakýchkoli problémů dostal maršrutkou z Kišiněva. Donedávna byli cizinci přísně kontrolováni a vstup jim byl umožněn jenom na několik hodin. To se však změnilo a mně se dokonce podařilo přespat v Tiraspolu přes Couchsurfing. Můj hostitel Bogdan byl student místní univerzity toužící po odstěhování se do západní Evropy. Tou dobou čekal na moldavské občanství. S podněsterským pasem ho totiž přes žádné hranice nepustí.
Podněstří je asi nejbizarnější stát, jaký jsem navštívil. Pokud se vůbec o státu dá mluvit. De iure totiž vůbec neexistuje. Neuznává ho žádná země, dokonce ani jeho hlavní podporovatel – Rusko. Uznávají ho jedině další nezávislé a neuznané státy (Jižní Osetie, Abcházie a Náhorní Karabach). Původně bylo toto území součástí moldavské SSR, po pádu Sovětského svazu se však za pomoci ruské armády násilně odtrhlo a vyhlásilo nezávislost. 2000 ruských vojáků zde dodnes dohlíží na „mír“.
Tato země má vlastní parlament, hymnu, vlajku, občanství i vlastní verzi rublu. V hlavním městě, Tiraspolu, najdete na každém kroku značku ŠERIF. Skrývá se za ní místní podnikatel, který vlastní téměř vše – síť supermarketů, benzínek, televizi, noviny… a i slavný fotbalový klub.
Busty Marxe, Lenina a dokonce Stalina na vás vybafnou snad na každé ulici. Pokud se pohybujete v nejužším centru Tiraspolu, najdete hezké upravené město s množstvím zeleně. Jakmile ale odbočíte na periferii, případně až do sousedního města Bender, objevíte úplně jinou realitu.
Přejít na první část
Přejít na třetí část
