Péšávar
Město na hranici s Afghánistánem
Péšávar jsem skutečně navštívit neplánoval. Kvůli teroristickým útokům je na černým seznamu mnoha evropských vlád, které sem turistům důrazně nedoporučují cestovat. Kromě toho odtud Američané podnikali invazi do Afghánistánu a mohlo by se zdát, že tady bílou tvář rádi neuvidí. Šílené místo pro návštěvu, řekli byste si. To se ale říká o celém Pákistánu. Přitom mé zkušenosti z téměř měsíční cesty byly naprosto opačné. A tak jsem se rozhodl vyrazit.
Starobylá kultura
Péšávar je nejstarší město v Pákistánu a domov mnoha afghánských uprchlíků, kteří zde hledají azyl již od dob sovětské okupace jejich domoviny. Zároveň je hlavním městem provincie Khyber Pakhtunkhwa. Péšávar obývá etnikum Paštunů, kteří sdílejí společné kulturní a historické vazby s Afghánci. V dávných dobách centrum buddhismu, je nyní velice konzervativní muslimskou provincií. Před návštěvou si proto důkladně prostudujte místní zvyklosti. Odměnou vám bude až neuvěřitelná pohostinnost místních, pro které je každý turista unikátním jevem.
Nekonečné bludiště bazarů
Znáte to klišé o místech, která vypadají jako zamrzlá v čase? Tak to jediné mě napadlo když jsem navštívil tohle starobyle působící město. Staré cihlové domky se zde mísí s polorozpadlou koloniální architekturou. Centrální část je plná křivolakých uliček lemovaných obchody. Všude je ruch, pohyb, mluva, zápach stok i vůně pronikavého koření. Uličky snad nemají konec a ústí vždy do dalších uliček. Vydechnout se dá jenom na prostorných náměstích. Všechno je tak chaotické a fascinující zároveň.
Skutečným pokladem jsou zde ale lidé. Možná znáte turistická města jako Marrákeš, kde se vám na každém kroku někdo snaží něco prodat. Často dost invazivně. Ne však v Péšávaru. Nekonečná pozvání na tradiční zelený čaj, úsměvy, zvědavost a anglicky mluvící studenti, kteří se stali mými průvodci. Nikdy bych si neřekl, že někde zažiji tolik pohostinnosti, až mi to v jednu chvíli začne lézt na nervy.
A jak je to s těmi teroristy?
Útoky se čas od času objeví a muslimští fanatici v Pákistánu jsou. Ale taky je tam zbylá drtivá většina muslimů, kteří si proste žijí svoje běžné životy. Pak je dobré položit si otázku, jaká je pravděpodobnost, že se obětí útoku stanete. Pokud se podíváte na statistiky teroristických útoků a na statistiky úmrtí na dálnici D1, zjistíte že vyrazit do Péšávaru je neporovnatelně bezpečnější.
