Kráčím nocí
2019 – 2022
Tato série je vizuálním deníkem krize. V extrémně rychlém sledu jsem ztratil své nejbližší a nakonec i svůj fyzický domov. Dobře známý a srozumitelný svět se změnil a najednou se stal nesmírně cizím, absurdním a osamělým. Fotografické alegorie odrážejí širokou škálu emocí, které mě v tomto období pohltily. Od strachu, úzkosti a pocitů naprosté bezmoci až po krátké, ale intenzivní pocity euforie z jakéhosi osvobození.
V té době jsem nevěděl, jak onen sled událostí uchopit. Proto jsem se pomocí focení pokusil vyvinout metodu, která mi umožní tenhle obsah zpracovávat a analyzovat. Začal jsem fotit dojmy a emoce, které jsem prožíval. Hledal jsem jejich odraz v mé každodennosti, v městském a přírodním prostředí. Věděl jsem, že mnohé z těchto emocí jednou mé vědomí vytěsní, ale já jsem je chtěl uchovat a studovat. Otisknutí emoce do fotografie bylo zároveň formou pojmenování mého strachu, a tedy částečného osvobození. Focení se pro mě stalo formou terapie, která mi umožnila z této krize vykročit, odpustit a pokračovat.
Můj projekt je také gestem sdílení. Když člověk vidí, jak se se ztrátou vyrovnávají ostatní, necítí se ve své vlastní situaci tak osamocený.
